Jdi na obsah Jdi na menu
 


Daniel Boháč je v Mladé Boleslavi moc spokojený a cítí velkou sílu týmového ducha

30. 5. 2011

Daniel Boháč je v Mladé Boleslavi moc spokojený a cítí velkou sílu týmového ducha

Daniel Boháč je v Mladé Boleslavi moc spokojený a cítí velkou sílu týmového duchaM l. B o l.- Když po sezóně 2004/2005 zanikla činnost A-týmu Slezanu Opava, rozprchli se zbylí hráči do všech koutů Moravy. Daniel Boháč zamířil do Ostravy, v úvodní sezóně ho trápilo dlouhé zranění, i přesto nasbíral cenné zkušenosti a v letošním ročníku již dirigoval první pětku s kapitánem Šebestou na jedné a Lukášem Bokrošem na druhé straně. Na začátku letošního roku si ho vybrala BK Mladá Boleslav jako posílení svého týmu před play-off. K hokeji přičichl v pěti letech, kdy jej otec dovedl na opavský stadion a to nejen zimní, ale i fotbalový. Hokej nakonec zvítězil a Daniel udivuje fanoušky svou bezstarostně působící hrou drtící soupeřovy obrany.

 

Na začátku své sportovní kariéry jste dělal hned dva sporty hokej a fotbal, ale to nešlo dělat dlouhodobě, takže jste si musel vybrat?

Přesně tak, na základní škole, na vyšším stupni, už nešlo dělat oba sporty najednou, tak jsem se rozhodl pro hokej, který vyhrál na celé čáře.

Rozhodnutí hrát hokej bylo podle Vás správné?

Myslím si, že ano, ale nejde to srovnávat, kdybych hrál fotbal, možná bych byl někde jinde, a řekl bych, že jsem spokojený u něho. Hokej mě asi více bavil než fotbal a jsem u něj spokojený.

V Ostravě jste hrál s číslem 8 na zádech a tady v Mladé Boleslavi hrajete s číslem 88, to jsou Vaše oblíbená čísla?

Tyto čísla mi nevadí, ale v podstatě jsem ta čísla vyfasoval a není důvod něco měnit.

Skoro každý malý kluk, když začíná se sportem, má svůj idol, kterému se snaží nejvíce podobat. Kdo byl váš vzor?

Určitě jsem ho měl v mládí i já. Byl to Wayne Gretzky z těch zahraničních, to je jasné. Z našich hráčů asi Pavel Šebesta (smích).

Jak trávíte volný čas, kterého v té letošní sezóně jistě není mnoho?

Hodně času trávím s rodinou, protože mám manželku a dceru. Většinu času věnuji jim.

Jak jste spokojený v Mladé Boleslavi a co kluci v kabině?

Jsem spokojený moc. Daří se nám, proto je všechno v pořádku. Věřím, že se nám bude dařit i v play-off a baráži. Město Mladá Boleslav by si zasloužila extraligu a my v kabině, kde je výborný tým a skvělí kluci, o postup se budeme o to snažit.

Své štěstí jste zkoušel v zámoří. Dvě sezóny jste válčil ve Spokane Chiefs. Jaká byla tehdy juniorka v zámoří?

Když jsem hrál tenkrát za juniorku, byl tam hokej určitě super. Určitě jsou tam profesionální podmínky, hrálo se 72 zápasů za rok a byl tam frmol, všechno jsme měli, na co si člověk vzpomněl, ale musel zase odvádět výkony. Chtěl jsem tehdy zůstat, ale nepodařilo se mi prosadit se na draft, takže jsem se vrátil zpátky.

Do Ameriky jste se pak ještě vrátil do týmů Colorado Eagles a Fresno Falcons, jak vzpomínáte na ně?

Já jsem zpočátku šel do Idaho, hráli jsme East Cost Hockey League, ale trenér měl trošku jiné představy, potřeboval hráče do čtvrté lajny, kteří budou jezdit a všechno bourat. Tak mě poslal pryč a dostal jsem se do Colorada, kde jsem odehrál rok.

Každý mladý hokejista jde do zámoří s cílem hrát NHL. Co Vám dal nehokejově život daleko od domova?

Dalo mi to hodně, můžu říct. Najednou jsem byl v situaci, kdy tu nebyla maminka, která by mi vařila a prala, která by se o mě starala, musel jsem se postarat sám. Zpočátku to bylo těžké, než jsem si zvykl, ale šlo to a zvykl jsem si.

Nechtěl jste si po návratu ze zámoří vyzkoušet extraligu a setrvat v ní podstatně déle, než tomu nakonec bylo?

Určitě jsem chtěl hrát extraligu, ale situace se tenkrát naskytla v Havířově, kde jsem se přemístil z Opavy, takže jsem byl kmenovým hráčem a v Havířově extraliga dopadla tak, jak dopadla. Nebyly tam peníze, pořád dokola rotovali hráči, chvílemi jsem tam hrával, chvílemi jsem tam nehrával a pak jsem odešel do Opavy hrát první ligu.

S Pavlem Šebestou se dost často popichujete a děláte si srandu jeden z druhého, dá se říct, že jste „hokejová dvojčata“?

To asi ne, i když jsme v takovém duchu přišli i sem do Mladé Boleslavi. Řekl bych, že on je spíš takový učitel a já žák, protože je o nějaký ten rok starší a zkušenější. Legrace je tady ale se všemi.